Jak probíhá rodinné focení se mnou? Bez stresu, nucených úsměvů a s pořádnou dávkou zábavy

Možná už nějakou dobu toužíte po krásných společných rodinných fotografiích, ale pořád focení odkládáte. Co když děti nebudou spolupracovat, tatínek se nebude chtít fotit a vy nebudete vědět, co před objektivem dělat? 😅

Jako rodinná fotografka v Praze a okolí se s podobnými obavami setkávám docela často.

A právě proto vám chci ukázat, že focení nemusí být plné stresu a nucených úsměvů, ale může být hlavně o společném čase, smíchu a přirozených okamžicích. Sama jsem máma dvou dětí, takže moc dobře vím, že s dětmi nejde vždycky všechno podle plánu. A právě proto k rodinnému focení přistupuji trochu jinak.

Všechno začíná ještě před naším setkáním

Naše společné focení vlastně začíná mnohem dřív, než poprvé zmáčknu spoušť fotoaparátu.

Už při první zprávě nebo e-mailu se zajímám o to, kdo na focení dorazí. Pokud máte děti, ráda se dozvím, jak se jmenují, kolik jim je a co je právě baví. Jestli milují dinosaury, princezny, auta nebo třeba nějakou oblíbenou pohádkovou postavičku.

Možná si říkáte, proč mě tohle všechno zajímá. 😊

Je to jednoduché. Chci si k dětem najít cestu ještě dřív, než je začnu fotit. Když vím, co mají rády, mnohem snadněji s nimi navážu kontakt a máme si hned o čem povídat.

A protože mám sama doma dvě děti, svět pohádek a nejrůznějších dětských postaviček je mi opravdu blízký. Někdy mám dokonce pocit, že mám o dětských pohádkách větší přehled než o tom, co zrovna běží v televizi pro dospělé. 😅

Společně také vybereme vhodné místo focení, probereme vaše představy a případně doladíme oblečení, aby vám to spolu na fotkách hezky ladilo.

První setkání? Nejdřív se trochu poznáme

Když se potkáme, nejdřív vás všechny pozdravím a děti rovnou oslovím jejich jmény.

Pokud mají chuť, můžeme si dát plácáka. A když jsou ze začátku stydlivější a raději se drží mámy nebo táty, vůbec nic se neděje.

Společně se pomalu vydáme na místo, kde budeme fotit. Většinou je to jen pár minut chůze, ale právě tenhle čas ráda využívám k tomu, abychom se trochu poznali.

Povídáme si, děti mi třeba vyprávějí o svých oblíbených hračkách nebo o tom, co zrovna zažily.

Nechci na děti hned vytáhnout fotoaparát a očekávat úsměvy na povel. Mnohem důležitější je pro mě, aby si na mě zvykly a cítily se dobře.

A věřte mi, že někdy stačí opravdu pár minut a z původně stydlivého dítěte je můj nový parťák. 😊

Nejdřív jedna "fotka pro babičku" 😅

Jakmile dorazíme na místo focení, většinou začínám několika společnými rodinnými portréty.

Já jim s úsměvem říkám "fotky pro babičku".

Znáte to. Taková ta fotografie, kde jste všichni pěkně pohromadě, ideálně se koukáte do objektivu a babička si ji může s radostí vystavit doma do rámečku.

Tyhle fotografie se snažím pořídit hned na začátku, kdy mají děti většinou ještě chuť chvilku spolupracovat.

Pokud má maminka nějakou konkrétní představu o společné fotografii, ráda se ji pokusím splnit.

A jakmile máme tyhle záběry za sebou, můžeme společně odhodit představu, že všichni musí stát na jednom místě a usmívat se.

Protože teď teprve začíná ta pravá zábava!

Procházka, hry a společné dovádění

Po úvodních portrétech pokračujeme procházkou a focení se postupně mění ve společnou hru.

Podle věku a nálady dětí vymýšlíme různé aktivity. Hrajeme tichou poštu, cukr, káva, limonáda, děláme z rodičů sendvič, honíme se, tulíme a někdy prostě jen pořádně blbneme. 😅

Každé dítě je jiné a to je úplně v pořádku

Některé děti se do her zapojí okamžitě, jiné potřebují trochu více času. Někdo chce běhat, jiný se raději tulí k mamince a další má úplně vlastní plán.

A já se tomu ráda přizpůsobím.

Nemám připravený scénář, podle kterého musí focení za každou cenu proběhnout. Sleduji, co děti baví, jakou mají náladu, a podle toho společně pokračujeme.

Často od rodičů slýchám, že je na mém přístupu poznat, že mám sama malé děti. Že dokážu děti zaujmout, vím, o čem si s nimi povídat, a jen tak něco mě nerozhodí.

A přiznám se, že tohle mě vždycky moc potěší.

Nechci, aby děti odcházely s pocitem, že musely hodinu poslouchat paní fotografku. Chci, aby si odnesly hezký zážitek a ideálně se mě na konci zeptaly, kdy si zase půjdeme hrát. 😊

A právě během těchto her vznikají moje nejoblíbenější fotografie. Ty plné opravdového smíchu, pohybu a emocí.

A co tatínkové, kteří se neradi fotí?

Na tatínky jsem samozřejmě nezapomněla. 😅

Občas se už před focením dozvím, že tatínek se fotí nerad a vlastně dorazí hlavně proto, že si to maminka moc přeje.

A víte co? To je úplně v pořádku.

Ani tatínkové nemusí vědět, jak se postavit, kam dát ruce nebo jak se správně tvářit.

Když se společně s dětmi začnou honit, dovádět, vyhazovat je do vzduchu nebo si jen tak povídat, často velmi rychle zapomenou, že je vůbec fotím.

A najednou z toho není žádné nepříjemné pózování, ale obyčejná chvíle s vlastními dětmi.

A právě tyhle momenty mám moc ráda. Protože na fotografiích není důležité jen to, jak vypadáte, ale hlavně to, co mezi vámi je.

Potřebujete pauzu? Žádný problém!

Jedna věc je pro mě při rodinném focení opravdu důležitá.

Nefotím se stopkami v ruce.

Samozřejmě máme domluvený přibližný čas focení, ale rozhodně to neznamená, že když si dítě potřebuje na chvíli sednout, napít se nebo něco sníst, začnu nervózně kontrolovat hodinky.

Sama moc dobře vím, že děti mají svoje potřeby, nálady a tempo.

Když je potřeba pauza, jednoduše si ji uděláme. Pokud se někomu zrovna nechce fotit, zkusíme jinou hru nebo mu dáme trochu prostoru.

A občas se ty nejhezčí chvíle odehrají právě ve chvíli, kdy se nic neplánuje. Třeba když se dítě jen tak přitulí k mamince nebo si na chvíli odpočine v tatínkově náručí.

Před koncem focení se vás také ráda zeptám, jestli máte ještě nějaké přání. Třeba společnou fotografii jen s partnerem, sourozenecký portrét nebo nějaký konkrétní záběr.

Chci, abyste odcházeli s pocitem, že jste si společný čas užili, a ne že jste právě zvládli další náročný úkol.

Focením moje práce rozhodně nekončí

Když se společně rozloučíme, moje práce pokračuje u počítače.

Všechny fotografie nejprve projdu, vytřídím a připravím pro vás soukromou náhledovou galerii.

Fotografie jsou v této fázi zatím jen jemně barevně upravené. Vy si je můžete v klidu doma prohlédnout a vybrat své favority.

A věřte mi, že někdy bývá právě výběr tou nejtěžší částí celého focení. 😅

Jakmile mi svůj výběr závazně odešlete, pustím se do finálních úprav. Pečlivě doladím barvy, světlo, ořez a odstraním případné rušivé prvky.

Mým cílem je zachovat přirozenost. Chci, abyste na fotografiích byli pořád vy, ne nějaká dokonale vyretušovaná verze sebe sama.

Hotové fotografie vám následně pošlu do soukromé online galerie v plné kvalitě, a to nejpozději do 10 dnů od potvrzení výběru.

Z galerie si je jednoduše stáhnete, můžete je poslat rodině nebo si rovnou objednat tištěné fotografie a fotoprodukty.

Protože fotografie jsou podle mě nejkrásnější ve chvíli, kdy se k nim můžete vracet. Ať už v rodinném albu, nebo každý den při pohledu na obrázek na zdi.

Tak co, vyrazíme spolu na rodinné focení?

Pokud jste dočetli až sem, doufám, že už máte trochu jasnější představu o tom, jak to se mnou na rodinném focení chodí. 😊

Nemusíte mít děti, které vždycky poslouchají, tatínka, který miluje focení, ani nacvičené úsměvy před zrcadlem.

Stačí přijít, být spolu a užít si společný čas. O zbytek se postarám já.

A co když děti budou celou dobu běhat, smát se a vymýšlet lumpárny? Tím lépe. Právě takové je jednou budete chtít mít na fotografiích.

Protože děti rostou neuvěřitelně rychle. A i když se to teď možná nezdá, jednou vám budou chybět i ty jejich malé ručičky kolem krku, hlasitý smích a nekonečné lumpárny.

Ráda pro vás tyhle chvíle zachytím. Budu se na vás těšit!

Mějte se krásně,
vaše Lucie